TJ Sokol Ratiboř - FC Elseremo Brumov 2 : 9 ( 1 : 3 )
Branky a asistence: 12´ Dan Zvoníček (Honza Spáčil), 16´ Petr Vlček (Tomáš Mikulčík), 18´ Dan Zvoníček (Petr Vlček), 43´ Adam Hruboň (Dan Zvoníček), 46´ Matěj Kubiš (Honza Spáčil), 57´ David Šenkeřík (Dan Zvoníček), 60´ Zdeněk Kolínek (Dan Zvoníček), 62´ Tomáš Mikulčík (Dan Zvoníček), 65´ Tomáš Mikulčík (Honza Sucháček)
S brzkým příchodem letních prázdnin jsme v sobotu odehráli poslední mistrovské utkání v soutěži SŽ KP v sezóně 2013/2014. Nevím jak ostatním, ale mně vše uteklo docela rychle. Poslední utkání, bylo zároveň posledním zápasem za žáky, pro kluky z ročníku 1999. Tito již k dnešnímu dni náleží do kategorie dorostenecké, či dokonce kategorie mužské, tak jako je tomu v případě Pepy Bartozela, který ani ne po roce se dokázal prosadit ze žákovského do mužského divizního fotbalu !!! I proto jsem rád, že všechny 99-ky byly na posledním zápase, který jsme odehráli v Ratiboři. Oproti minule totiž přibyl i Tomáš Mikulčík a Štěpán Dorňák. A stejně tak i Nulky se vrátily do týmu, takže jsem v podstatě postrádal akorát stále zraněného Michala a brankáře Toma Pjajka, který si minulou sobotu zlomil palec na ruce při zápase dorostu v Malenovicích. Je ovšem fakt, že Martin Šánek si přivezl z Francie natažený sval a na lavce sice seděl, ale do hry nezasáhl a byl pro kluky hlavně morální podpora.
V tomto utkání byl markantní rozdíl hlavně v tom, že jsem měl opět k dispozici hráče, kteří se umí brankově prosadit, což jsem minule po utkání se Slušovicemi hodně kritizoval. Je to ale prostě fakt. Střelecky až tak nikdo nevyčníval, ale třeba Dan měl zase prsty v šesti brankách z devíti. No a to je třeba jeden z těch rozdílových hráčů. Navíc je Ratiboř soupeř, který má Dan v oblibě, neboť si na podzim při domácí výhře 11:1 připsal 9 kanadských bodů a nyní šest. Ovšem i ostatní kluci hráli výtečně a dokonale si užili poslední zápas v soutěži. Škoda dvou obdržených branek, ale jinak panuje s výkonem, přístupem a celkovou hrou veliká spokojenost. I na užším a hlavě hrbolatém trávníku v Ratiboři kluci dokázali držet míč a solidně kombinovat. Poločas skončil 3:1 a to si ještě kapitán Petr dovolil zahodit penaltu po faulu na Honzu Spáčila. Petr vůbec nepotvrdil roli nejlepšího střelce našeho týmu a kopl ji mizerně. Domácím se pak podařilo za stavu 3:0 stav lehce zdramatizovat, když jejich kapitán Daněk, hrající na SS i za Fastav Zlín, ukázal jak se řeší nabídnuté šance. Druhou část utkání jsme zvládli ještě lépe, než tu první. Přidali jsme branky jak ze hry, tak i standardek a soupeře jednoznačně přehráli. Domácí hráči pak postupem začali i odpadat fyzicky a vše bylo jen otázkou výše konečného skóre. To se zastavilo na číslovce devět a dvou obdržených brankách.
Jak se tedy říká, konec dobrý, všechno dobré. Pro nás to v této sezóně platilo beze zbytku. Po loňském, docela nečekaném vítězství v soutěži, jsme od počátku byli favoriti soutěže a tuto nakonec vyhráli excelentním způsobem, když ze 66 možných bodů, jich dokázali kluci získat 64. Neprohráli jsme ani jednou, a pouze jedinkrát ztratili body za remízu 0:0 v Kunovicích. Od roku 2002 / 2003, kdy jsou vedeny statistiky na OFISPORTU, se nikomu takovýmto jedinečným způsobem nepodařilo soutěž Krajského přeboru starších žáků vyhrát. Jenže i my jsme odehráli nejeden těžký zápas v sezóně. Soupeři jako Kunovice, Rožnov, Baťov, ale i Vsetín, nebo Slavičín proti nám podali kvalitní výkony a naši kluci museli hrát na doraz, aby se na konci mohli radovat z výher proti těmhle soupeřům. Pro mě jako trenéra, je to ale jenom dobře. Rozhodně mě více těší náročný zápas a výhra například na horké půdě v Rožnově, než lehčí zápas proti Luhačovicím.
Nyní nás čeká v pátek už jenom ukončení sezóny a následně kratší letní pauza. Místo 99 - tek, přijdou kluci, ročník 2001 a budou muset dokázat své kvality. Stěžejní břemeno ale ponesou Nulky a výzva je jasná. Obhájit potřetí za sebou prvenství v KP SŽ a na to je třeba se důkladně připravit.
Tomáš Tkadlec – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Štěpán Dorňák – Dan Zvoníček, Kuba Struhař, Tomáš Mikulčík – Matěj Kubiš, Petr Vlček, Honza Spáčil, hokejově střídali: Honza Sucháček, Adam Pecha, David Šenkeřík, Petr Macháč a do hry nezasáhl zraněný Martin Šánek
FC Elseremo Brumov - FC Slušovice 2 : 1 ( 2 : 0 )
Branky a asistence: 6´ Petr Vlček (Adam Hruboň), 28´ Marek Filák (Matěj Kubiš)
Padesát sedm branek. To je přesně číslo gólů, které nastřílela dohromady za sezónu pětice kluků, které jsem proti Slušovicím postrádal. Dan, Martin a Honza Spáčil byli totiž na turnaji se Slováckem ve Francii. Další dva z těchto střelců, Adam a Michal, tak ty stále trápí zdravotní neduhy. No, a aby toho nebylo málo, tak Štěpán i když sundal sádru z kotníku, tak ještě nebyl fit, aby mohl nastoupit a Tom Mikulčík hrál zase za Klobouky. Celkem tedy 7 hráčů ze základní sestavy chybělo pro tento domácí poslední zápas v sezóně. A ač jsem si to nepřipouštěl, respektive nemyslel, tak jsme měli obrovské problémy ve hře a výkon který jsme doma na rozlúčku podali, byl velice špatný. Ba asi nejhorší za poslední dva roky. My kromě toho, že jsme vyhráli usmoleně 2:1, tak jsme nepředvedli nic fotbalového a dokonce jsme se báli až do závěru o výsledek.
Slušovice byl soupeř, který má nejhorší útok v soutěži a figurují na spodku tabulky, ale i tohle na nás stačilo. Opravdu jsme zahráli mizerně a hlavně jsme nedokázali dát tolik potřebné branky. I přes tu mizérii jsme si totiž vypracovali více šancí, než hosté, kteří se hlavně bránili. Jenže dát branku bylo pro téměř všechny veliký problém. První dal kapitán Petr Vlček a jediný ten si dokázal poradit, když otevřel skóre už v šesté minutě tvrdou, křižnou ranou z pravé strany. Pak se až ve 28 minutě dokázal trefit Mára pěknou střelou z poza velkého vápna k pravé tyči. Jenže mě ani ve snu nenapadlo, že tohle bude naše poslední a prakticky vítězná branka v zápase. Dokud Petr mohl, tak jsme měli i další šance, které spoluhráčům připravoval. To by ale někdo musel mít potřebnou kvalitu a chuť dát další branku. Pak si ale Peťa pochroumal zraněné koleno a radši jsem je stáhnul. Marka jsem posunul na jeho post pravého křídla a i Mára připravil pár pěkných šancí. Ovšem pro nás se stejným výsledkem. Žádného střelce, schopného dát branku, jsme na hřišti neměli.
Ale nejen střelecky jsme se trápili. Nám hlavně vůbec nešla hra jako taková. Nebyla tam za celý zápas kloudná akce, přečíslení, překvapení, prostě nic. Dokonce soupeř byl v určitých fázích lepší herně i fyzicky a to měl jenom tři hráče ročník 99. Kluci, kteří do tohoto zápasu v sobotu nastoupili, tak jim to až na vyjímky nešlo. A nešlo to ani po pauze. Druhá půlka byla ještě horší a výsledkem je fakt, že jsme druhou půlku dokonce se Slušovicemi prohráli 1:0. Což se nám doma stalo myslím akorát snad s Kunovicemi. Jenže Kunovice jsou trošku jiný level. Tady můžeme být snad jenom rádi, že jsme hráli "pouze" se Slušovicemi. Přijet k nám jiný soupeř a hrát takhle, tak dostaneme debakl my. Tady musím ale vzpomenout ještě jeden fakt. Už v březnu, nebo začátkem dubna jsem věděl, že kluci pojedou se Slováckem do Francie. Chtěli jsme proto utkání přeložit a byl na to dostatek prostoru kdykoliv v týdnu. Přeci jenom jsou to žáci a ti jsou doma a nejezdí na internáty jako dorostenci. Hosté ze Slušovic, ale na naši žádost nereflektovali a vůbec nám nevyšli vstříc, prý by se nedali v týdnu dohromady. Komické !!! Kdy pak teda trénují borci ve Slušovicích. V neděli ??? Pak jsem to tedy nechal být, protože jsem věřil, že je v klidu porazíme i bez trojce hráčů. To jsem ale nevěděl, že k nim přibudou další čtyři hráči ze základu. No a těch sedm už problém je, respektive byl. A vystřídaný Petr byl prakticky osmý hráč. Nakonec jsme tedy utkání výsledkově zvládli, ale to je asi jediné pozitivum. Ostatní bylo vše v sobotu špatně a i sám rozhodčí Kýr se mě po utkání ptal, cože se s námi stalo, že nás viděl hrát o mnoho líp. To jsem mu musel bohužel jenom smutně potvrdit.
Jenže taky vím, že pokud přijdou někdy v budoucnu Slušovice s nějakou prosbou na případnou změnu termínu, tak do Brumova radši ať ani nevolají. Budu ctít pořekadlo: Jak se do lesa volá.........
Každopádně je tohle za námi. Výhru máme a zbývá nám poslední zápas v Ratiboři. Kluci se vrátili z turnaje a budou k dispozici. Stejně jako Tom Mikulčík a Štěpán Dorňák. Tak předpokládám, že v Ratiboři budeme zase silní, dobří a hlavně v klidu vyhrajeme a dotáhneme tuto jinak parádní sezónu do vítězného konce.
Tomáš Tkadlec – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Honza Sucháček – Jakub Struhař, Matěj Kubiš, Tomáš Pjajko – Petr Vlček, Petr Macháč, David Šenkeřík, hokejově střídali: Šimon Gabriš a připraveni do hry ještě byl: Lukáš Novák
FC TVD Slavičín - FC Elseremo Brumov 0 : 1 ( 0 : 0 )
Branky a asistence: 51´ Adam Hruboň (Petr Vlček)
To, že je rivalita ve fotbale mezi Brumovem a Slavičínem, tak to je snad všem jasné. A má to tak i být. Proto náš předposlední zápas venku se nesl v tomto duchu. Jednalo se o klasické derby utkání, kdy jeden soupeř chtěl pokořit toho druhého. Na Slavičínu bylo od počátku patrné, jak moc nás chce porazit. Už v týdnu se ke mně donesly informace, jak se Slavičín na nás chystá. Abych byl i já připravený, tak jsem se ve čtvrtek vydal podívat na dohrávku SŽ Slavičín - Vsetín. No, ale upřímně, tento zápas mě moc nenadchl. Jak jsem konstatoval, tak Vsetín, kdyby proti nám nastoupil v takové sestavě, tak dostal od nás minimálně osmičku. Několik mladších žáků v jejich sestavě bylo možná šikovných, ale fyzicky na urostlé domácí neměli moc šancí. Stručně řečeno, nějaké poznatky jsem viděl, ale větší starost mi dělal stav našeho kádru. Ten se mi totiž zcela rozsypal. Ještě dva dny před zápasem jsem neměl dlouhodobě zraněné Štěpána a Michala (nehráli). K nim přibyl Martin Šánek, který dostal po zápase na Slovácku na ruku sádru. Tom Mikulčík, který v posledních dvou zápasech za nás patřil mezi jasně nejlepší hráče, pak šel hrát za mateřské Klobouky do Bystřice, kdy hráli ve stejný čas. Můj Adam má "ZASE" nějaké růstové problémy, kdy tentokráte jej bolí třísla a kyčle a do utkání nastoupil, ale po prvním běhu, ještě v první minutě, jsem jej stáhnul dolů, protože prostě nemůže běhat a kopat. No a úplně největší ztráta pro derby, byla absence kapitána Petra Vlčka, který stále léčil natažené postranní vazy v koleni z utkání v Kunovicích a vše směřovalo k tomu, že do zápasu nezasáhne.
Šest hráčů ze základní sestavy a navíc téměř všichni střelci, takže zbýval už jenom Dan z hráčů, kteří nejčastěji dávají za nás branky. Musel jsem povolat na střídačku hráče 01 a Šimona 02, ale hlavně jsem začal mobilizovat marody. Martinovi jsem sehnal ortézu na ruku a Marťa sundal sádru do zápasu zasáhl a i on hrál výborně, i když měl celý zápas na sebe velmi těsnou osobku. První výborná zpráva. No a ta druhá výborná byla, že Peťa ukázal neskutečný charakter, a i když jej koleno ještě bolelo, tak si je nechal zatejpovat, nasadil ortézu a odehrál celý zápas. A hlavně výborně. On byl z drtivé většiny motorem a hýbatelem našich akcí směrem dopředu. On byl ten, kdo se krásně ve druhé půlce uvolnil, odcentroval a připravil pro Adama jedinou a vítěznou branku. Proto Petrovi patří moje veliká pochvala. Nemám rád hráče, kteří neumí překonat bolest a při prvním "bebíčku" to zabalí. A znám jich pár i v Brumově. V mužích, dorostu i žácích.
Jenže nejen Petra, ale musím pochválit, moc pochválit celý TÝM !!! Tak se totiž hraje derby. Zápas měl vysoké tempo, ale herně jsme měli jednoznačně navrch my. Slavičín sice měl před zápasem docela hlasité bojové pokřiky, ale se stylem hry ragby, tedy nakopni dlouhý míč a utíkej za ním, si na nás moc nepřišel. Již v prvním poločase, kdy jsme hráli proti větru, jsme lépe kombinovali a vytvářeli si šance. Tady ale byla naše bolest. Pět obrovských tutovek si kluci vytvořili, ale všichni do jednoho v nich selhali, anebo je vychytal výtečný brankář domácích Číž. Kdybychom dali aspoň dvě branky, bylo by po zápase. Jenže stav 0:0 hrál do karet domácím. A paradoxně jsme mohli poločas i prohrát. Slavičín si vytvořil jednu šanci, ale ta byla obrovská. Větší Vincour se objevil zcela sám na našem malém vápně a v těžké pozici akrobaticky dokázal vystřelit. Střela hodná uznání, ale stejně tak patří uznání i našemu brankáři Tomovi Pjajkovi, který vytáhl stejně parádní akrobatický zákrok. Přiznám se, že já již viděl míč v brance, ten ale díky Tomovi skončil těsně vedle.
Druhá půle by se dala rozdělit na dvě části. V té první jsme to byli opět my, kdo hrál první housle. Výsledkem bylo, že jsme si vytvořili další tři tutovky, ale zase NIC. Celkem už jsem byl z toho zoufalý. Pak ale přišla 51 minuta. Již zmíněný Peťa Vlček si na levé straně ve velkém vápně povodil svého strážce a poslal svojí "chromou" levačkou míč přes malé vápno. Zde si naběhl netradiční střelec Adam, který hrál pravého beka a KONEČNĚ z blízka prostřelil domácího brankáře. Po naší vstřelené brance začalo tempo upadat. My se soustředili na pečlivou obranu, ale bylo vidět, že některým hráčům začala docházet šťáva. Musel jsem to začít prostřídávat, aby si mohli unavení kluci odechnout. Závěr utkání se blížil a Slavičín nás zatlačil na naši polovinu, ale žádnou extra šanci si nevytvořil. Naše obrana totiž funguje naprosto spolehlivě. Lepší stoperská dvojce, než je Mára Filák a Zdeňa Kolínek v tomto ročníku SŽ KP není. A i Adam s Kubou na krajích obrany podali super výkon a navíc stačili oba i útočit, což byl pro některé domácí hráče, kteří nejsou zvyklí z pozice útočníka bránit, docela šok! Střední záložníci taky zahráli výtečně, takže v konečném hodnocení jsem s výkonem a předvedenou hrou spokojen. Vyhráli jsme DERBY, vzadu opět NULA, již 4-tá v řadě a plno šancí. Jen ta koncovka!!! Jenže i ten jeden gól nakonec na výhru v ostře sledovaném utkání stačil. A docela mě překvapilo, kolik lidí tento zápas sledovalo. Ale pro fanoušky se to celé vlastně hraje, takže jenom houšť takových utkání.
Do konce sezóny, která utekla pro mě hrozně rychle, nám zbývá odehrát poslední dvě utkání. Doma Slušovice a venku Ratiboř, no při vší úctě k soupeřům, tak jsou to mužstva, která bychom měli snadno porazit. A aby nedošlo náhodou k podcenění, tak to už je úkol pro mě. A já ho splním 
.
Tomáš Pjajko – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Jakub Struhař – Dan Zvoníček, Matěj Kubiš, Honza Spáčil – Martin Šánek, Petr Macháč, Petr Vlček, hokejově střídali: Honza Sucháček, Lukáš Novák a připraveni do hry ještě byli: Dominik Pacík, Šimon Gabriš
FC Elseremo Brumov - SK Baťov 1930 4 : 0 ( 1 : 0 )
Branky a asistence: 35´ Adam Pecha (David Šenkeřík), 36´ Honza Spáčil, 48´ Marek Filák (Adam Pecha), 60´ Honza Spáčil (Petr Macháč)
V podstatě až čtvrtý zápas před koncem soutěže došlo k tomu, čeho jsem se po celou sezónu podvědomě obával. Pro zranění z Kunovic jsem do utkání proti Baťovu nemohl postavit našeho kapitána a nejlepšího střelce Petr Vlčka, který tak přibyl na "listinu zraněných" k Michalovi a Štěpánovi. No a do toho ještě chyběl z rodinných důvodů Martin Šánek. Celkem jsem tedy postrádal dva elitní útočníky, kteří nastříleli spolu 43 branek a měli nohy v ix dalších brankách spoluhráčů. Očekával jsem tedy, jak si s touhle situací tým poradí proti aktuálně čtvrtému mužstvu v tabulce, kterým Baťov byl.
Hosté ale na rozdíl od jejich městského konkurenta Viktorky Otrokovic, hrají výborně doma a špatně venku, alespoň co se výsledků týká. Baťov doma vše vyhrál a jediné body ztratil pouze na podzim doma s námi, když jsme tam dokázali vyhrát 4:2. Naopak venkovní bilance mají baťovští špatnou, když pouze dvakrát vyhráli, dvakrát remizovali a zbytek prohráli. Jenže pozor,oni ty remízy přivezli z Kunovic a Rožnova a to se zase málokomu podařilo. Vzhledem k těmto okolnostem, jsem i já měl malinké obavy hlavně z toho, co předvedeme směrem dopředu. V obraně jsme totiž měli všechny hráče, kteří v poslední době podávají výtečné výkony a nejinak tomu bylo i v tomto zápase, samozřejmě obou brankářů nevyjímaje. Jenže oproti sestavě z Kunovic se nám vrátil do základu Dan a kapitána Petra od začátku nahradil na postu středního útočníka Petr druhý, tentokráte Macháč. Na křídla se postavili Matěj a Honza Spáčil a s Danem začali na postech středních záložníků ještě Tom Mikulčík a Adam Pecha.
Hosté asi trochu podcenili semafory na cestě z Otrokovic do Brumova, protože přijeli 15 minut před začátkem zápasu. A zatímco my měli již pomalu tréninkovou jednotku za sebou, tak oni se teprve šli převlékat. I to možná způsobilo, že jsme od úvodního fouknutí do píšťalky sudím Surovcem měli více ze hry my a vytvářeli si tlak i šance. A nebylo jich málo, ale postupně jsme je zahazovali. A čím větší šance byly, tím horší zakončení jejich aktéři zvolili. Tomáš, Dan, Adam, Matěj, Honza, ti všichni postupně v první půlce selhali a někteří i opakovaně. Tady jsem pomalu začínal tušit, jak moc nám Petr a Martin budou chybět. A ještě horší to bylo, když i hosté se pomalu začali otrkávat a vystrkovat své útočné drápky. Když už vše směřovalo ke konci poločasu, tak se k míči na pravé straně dostal vystřídavší David Šenkeřík. S míčem chtěl proniknout přes obránce do vápna, ale ten jej poslal nedovoleně k zemi. Ideální parketa pro leváka. Metr za vápnem na pravé straně. Hosté postavili zeď, my ji ještě protáhli tak, aby golmán toho moc neviděl a Adam to všechno minutu před koncem prostřelil - 1:0. A jak jsme měli gólový konec první půle, stejně gólový jsme měli i vstup do druhé půlky. Hosté měli výkop a míč si nahráli dozadu. Honza Spáčil vyvinul tlak na obránce s míčem, který mu sebral, na další obránce udělal tři kličky a parádně zakončil kolem vyběhnuvšího brankáře. Od této chvíle jsme měli zápas ve své moci. Kluci se s náskokem dvou branek ještě více uklidnili a začali hrát výbornou partii. U soupeře bylo vidět, že vlastně o nic nehraje, a tak to tak nějak akceptovali. Občas zazlobili i oni, ale my jsme pořád byli fotbalovější a hlavně hladovější po úspěchu. To ukázal ve 48 minutě Mára, který se prosadil po Adamově rohu z pravé strany, když pohotově levačkou mířil přesně k pravé tyči. Následně jsem po této brance kluky z Lidečka vystřídal, aby se mohli ještě nachystat na odpolední zápas za mateřské Lidečko. I o poslední branku v zápase se postarali naši kluci. Po hezké kombinaci se míč dostal k Peťovi Macháčovi, ten si ještě dva obránce povodil a míč ideálně prostrčil Honzovi do vápna. Taková učebnicová akce, jako z dílny Arsenalu, kterou v pohodě hrající Honza opět s jistotou proměnil.
Do konce zápasu již branka nepadla, ale mohla a to na obou stranách. Jenže my svoje šance již nedali a na druhé straně samostatný nájezd na Tomáše v brance dopadl ve prospěch Toma. Ne však Pjajka, ale Tkadlece. Tomáš předvedl neskutečný zákrok, kdy se vrhnul pod nohy hostujícímu hráči a míč mu vyrazil. Ten chtěl míč kopnout do prázdné branky, ale ležící Tomáš mu v tom opět dokázal zabránit. Na žáka úžasný zákrok, který jsem nejen já ocenil potleskem. Ale oba brankáři mají lví podíl na další vychytané NULE vzadu.
Celkově můžu být spokojený. Kluci si nakonec poradili s absencí našich střelců a odehráli velmi dobrý zápas. Vzadu nula, třetí po sobě, vpředu čtyři krásné branky. No a hlavně výhra 4:0 nám s konečnou jistotou zajistila tři kola před koncem suverénní prvenství v soutěži KP SŽ. Ročníky 99 a 2000 to dokázaly v dlouhodobé soutěži již třetí rok po sobě, kdy se staly vítězi Krajského přeboru, což je věc docela nevídaná. Všem tak patří pochvala za přístup i předvedený výkon a já si jenom přeji, abychom soutěž v klidu a v pohodě dohráli, abychom si naše celkové suverénní vítězství nějakým odfláknutým výkonem ve zbylých třech MU nedevalvolali.
Tomáš Pjajko – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Jakub Struhař – Dan Zvoníček, Adam Pecha, Tomáš Mikulčík – Matěj Kubiš, Petr Macháč, Honza Spáčil, hokejově střídali: Honza Sucháček, David Šenkeřík, Šimon Gabriš, a v průběhu druhého poločasu vystřídal a chytal brankář Tomáš Tkadlec,
Fotbal Kunovice - FC Elseremo Brumov 0 : 0
Branky a asistence: -----
Sedmnáct mistrovských zápasů kluci odehráli doposud v sezóně 2013/2014 a v řadě dokázali kluci vyhrát všechna tato MU. Čtrnáctý rok trénuju, ale vím, že tohle se u SŽ nikomu nepodařilo. Chtěli jsme soutěž projet bez ztráty bodu, což by byl unikát, ale po 18 kole víme, že se nám to již nepodaří. První body jsme ztratili díky bezbrankové remíze v Kunovicích. Zde na sebe narazili aktuálně druhý a první tým tabulky KP a současně i tým s nejlepším útokem (Brumov) a tým s nejlepší obranou (Kunovice). Na úvod se patří napsat, že remíza je asi spravedlivá vzhledem k tomu co se odehrávalo na hřišti. Jenže já osobně bych bral spíše remízu 2:2, protože k tomuhle oboustranně velmi kvalitnímu utkání, chyběly jenom ty branky. A šance ke vstřelení byly na obou stranách. Ale obě obrany a i oba brankáři podali výborné výkony. A zvláště domácí brankář Řihák byl výborný a jenom mně potvrdil, že v této soutěži asi lepší golmán není a už je mi jasné, proč Kunovice tak málo inkasují. Naprosto s přehledem a klidem řešil naše střelecké pokusy a příležitosti. Zvláště mě velmi zaujalo, jak si dokázal poradit s našimi standardkami, od kterých jsme si hodně slibovali. Domácí brankář je všechny lapil a téměř nic nám nedovolil. A to je kluci kopali velmi dobře, jenže ON byl prostě ten den lepší.
Do zápasu jsme šli téměř s kompletní sestavou, alespoň jsem si to teda myslel. Chyběli pouze zranění Michal Martinka a Štěpán Dorňák, jenže při předzápasové přípravě mi řekl Dan Zvoníček, že měl ráno teploty a že je mu blbě. To byla první zlá zpráva, protože Dan je naším klíčovým hráčem a na jaře i nejlepším střelcem. Místo Dana šel do základu Honza Spáčil a na střídání jsem měl dva hráče. Jenže to mi pak ještě Petr Macháč řekl, že si udělal v pátek nějaký úraz na noze a nemůže hrát. To už zavánělo průserem a tak jsem z mladších žáků narychlo povolal Davida Šenkeříka, abych měl aspoň dva kluky na střídání. Utkání začalo pod vedením sudího Dostálka a začal nesmlouvavý boj. Na obou týmech bylo patrné, že chtějí vyhrát. Kunovice i s podporou větru v první půlce založili svoji hru hlavně na nákopech za obranu na svého elitního útočníka Peška. My se zase snažili domácí přehrát, ale v první části nám to moc nešlo. Občas byly akce dobré, občas velmi dobré, ale občas i mizerné. Hlavně nás sráží stále dokola práce s míčem v pohybu a pohyb bez míče. No ale na kunovickém "letišti" míněna tamní UT, která má snad maximální možné rozměry, tak tam se kluci v sobotu hodně naběhali. S postupem času snad tím, že jsme více a lépe začali kombinovat, někteří domácí hráči začali fyzicky odpadat a naše šance narůstaly. Jenže to už jsme měli za sebou obrovskou tutovku domácích, kdy ve 12 minutě jsme na půlce propadli v bránění a domácí hráč mazal zcela sám na Tomáše v brance. Ovšem to musel uběhnout téměř 50 metrový sprint s míčem a za ním utíkal Mára. Kunovický hráč se své šance hodně zalekl, protože se asi třikrát otočil a Marek jej již skoro dostihl. Přesto se mu podařilo vystřelit, ale vyběhnuvší Tomáš mu tuto střelu vyrazil na roh. Pak jsme už ale nic podobného nedopustili a hru jsme postupně převzali do své režie my. Jenže jak již je napsáno, žádnou extra tutovku jsme si nevytvořili. Vždy k tomu ale malinko chybělo. Větší individuální odvaha, předvídavost, nebo kousek štěstí.
Druhou půlku jsme začali s větrem v zádech my a hra se stále převážně odehrávala sice více na půlce domácích, ale pořád v dostatečné vzdálenosti od jejich svatyně. Z tohoto občas vybočili domácí, kteří stále sázeli na brejky nebezpečného a rychlého Peška. K naší smůle pak museli střídat oba Adamové. Nejprve ten můj si stěžoval, že je mu taky špatně a druhý Adam Hruboň, zase dostal loktem někam do hrudníku. A k tomu všemu se přidal i kapitán Petr Vlček, že jej bolí koleno, které si při nějakém skluzu poškodil. Já ale neměl už na hřiště koho poslat a to tam byl i Petr Macháč, který tam původně jít vůbec nechtěl, ovšem opravdu už neměl kdo hrát. Najednou jsme již ani my neměli takovou sílu směrem dopředu, protože tohle utkání bylo fyzicky sakra náročné. Bylo vidět kdo jak je na tom fyzicky, a kdo už prostě tahal nohy z medu a chyběla mu jiskra. Konec utkání se neodvratně blížil a my chtěli strhnout vedení na svoji stranu. Nejblíže k tomu měl Martin, kdy po centru z levé strany netrefil na malém vápně ideálně míč a ten skončil metr vedle pravé tyče. Škoda. Pak tam byli další střely, pološance, ale nic se z toho neurodilo. Naopak ve 69 minutě se přes naše obránce přehnal kdo jiný, než domácí Pešek a dostal se až do velkého vápna. Zde ale zvolil střelu levou nohou, jenže ani mu tahle nesedla a minul naši branku. To byla domácí druhá tutovka. No a po této šanci sudí Dostálek pak utkání ukončil, i když se mělo ještě minimálně minutu hrát. Tento mač tak skončil remízou a skončila i naše série. Ty ale končí, aby zase nějaké další nastaly. Rozhodně jsem z toho tragédii nedělal. Naopak, ocenil jsem kvalitu soupeře a klukům poděkoval za předvedený výkon i získaný bod na hřišti Na Bělince, kde se tohle moc týmům nepovedlo, protože domácí měli doma pouze dvě remízy a zbytek všechno vyhráli. Náš náskok na čele KP se tak snížil, ale pořád máme na Kunovice a Rožnov luxusních 11 bodů. No a ve hře je již jenom bodů 12. Takže při zisku byť i jednoho bodu nyní doma s Baťovem, můžeme bouchat šampaňské. 
Jo a jedna perlička na závěr: Přesně po 2 letech a 4 dnech je to další MU SŽ ve kterém jsme nedokázali vstřelit alespoň JEDNU branku v utkání. Tohle se naposled stalo při MU dne 13.5.2012, kdy tehdy ještě ročníky 97 a 98 prohráli MU v Nedašově 1:0.
Tomáš Pjajko – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Jakub Struhař – Tomáš Mikulčík, Adam Pecha, Matěj Kubiš – Martin Šánek, Petr Vlček, Honza Spáčil hokejově střídali: Honza Sucháček, Petr Macháč, David Šenkeřík a připraven byl druhý brankář Tomáš Tkadlec
FC Elseremo Brumov - FK Luhačovice 18 : 0 ( 7 : 0 )
Branky a asistence: 2´ Kuba Struhař (Petr Vlček), 5´ Martin Šánek (Matěj Kubiš), 12´ Kuba Struhař (Martin Šánek), 20´ Dan Zvoníček (Petr Vlček), 22´ Dan Zvoníček (Petr Vlček), 29´ Adam Pecha, 35´ Martin Šánek (Dan Zvoníček), 40´ Martin Šánek (Dan Zvoníček), 42´ Adam Pecha, 43´ Adam Pecha (Dan Zvoníček), 45´ Matěj Kubiš (Adam Pecha), 53´ Petr Vlček, 57´Adam Pecha (Petr Vlček), 58 ´Petr Vlček (Martin Śánek), 61´ Martin Šánek, 63´ Matěj Kubiš (Dominik Pacík), 68´ Adam Hruboň (Adam Pecha), 69´ Matěj Kubiš (Adam Hruboň)
Tohle utkání nemá cenu moc hodnotit a proto začnu situací ze 13 minuty. V tu dobu jsme již vedli 3:0 a jediný trochu schopný borec soupeře se dostal do úniku. Šel s míčem sám a stíhal jej Mára Filák. Mára soupeře z boku fauloval a jednoznačně to byl faul na žlutou kartu. Ale říkám znova na žlutou !!! Protože jednak ten borec byl na pravé straně hřiště, jednak se vše odehrálo asi 15 metrů od rohu velikého vápna a jednak ještě Zdeňa a někdo další (teď si nevybavuji kdo) byl schopen ještě soupeře dohnat, zakřižovat a přerušit. Tento tedy nebyl v šanci gólové, ale pouze by se možná do takové šance dostal. Tady musím opět vzpomenout na situaci, kdy naše áčko hrálo doma proti Přerovu. Tam šel David Juřica naprosto sám na brankáře, kterému na úrovni penalty udělal kličku a dával by míč do prázdné brány. Přerovský brankář jej bez rozmyslu hrát míč sestřelil. Ano kopala se penalta, ale k údivu dvou stovek diváků rozhodčí vytáhl z kapsy pouze žlutou. Nyní Mára místo míče trefil protihráče, ale když si porovnám obě situace, tak měl dostat maximálně kartu taky žlutou. Namísto toho se snad sudí Veselý, který mimo jiné je z Luhačovic (nebo Pozlovic), chtěl zavděčit hostům a Markovi dal naprosto nesmyslně a necitlivě kartu červenou !!! Poprvé co mě rozhodčí v tomto soutěžním ročníku vytočil doběla. Kdo mě zná, ví že já chybu u rozhodčích nehledám a v převážné většině je chválím, ale tohle mě nas.alo. Ne kvůli tomuhle zápasu, ale proto, že nám Marek bude jednoznačně chybět příští týden v Kunovicích, kde hrajeme další náročný zápas. V tomhle zápase, kdy jsme ještě postrádali z různých důvodů Michala Martinku, Honzu Spáčila, Toma Mikulčíka a Štěpána Dorňáka, nám Marek moc nechyběl. Jelikož soupeř přijel s týmem, kdy pouze 6 hráčů splnilo věkově parametry pro SŽ. Hrálo se na jednu bránu a kluci hrající od inkriminované 13 minuty pouze v deseti, přesto soupeře válcovali. A to jak herně, tak i brankově. A argumenty jejich lavičky, že hrají s 01, mě vůbec nezajímají. Luhačovice jsou dost veliké město + okolní vesnice, kterých je dost. že si mají kluky sehnat a hrát daleko důstojnější roli v KP.
Tohle utkání byl opravdu jenom dobrý trénink a kluci si zvedli osobní statistiky. Perličkou pak je, že jsme vstřelili stou branku v soutěži, kdy o tuto se postaral Adam Hruboň, kterého jsem na závěr poslal hrát do útoku. Máme tedy další povinné tři body, máme přes 100 vstřelených branek, máme odehrané další utkání s nulou vzadu, ale nemáme Marka pro příští utkání. Nicméně i s touhle situací si v Kunovicích poradíme a věřím, že i tam uspějeme. Zvláště když Kunovice nedokázali naplno bodovat v Loukách, kde remizovali 1:1. Náš náskok na druhý tým tedy opět vzrostl a i při předpokládané výhře Rožnova, máme na Rožnov náskok 13 bodů + vzájemný zápas, takže vlastně 14. No a do konce je ve hře celkem 15 bodů. Takže teoreticky můžeme při zisku alespoň bodu v Kunovicích slavit mistrovských titul za vítězství v KP v soutěžním ročníku 2013/2014.
Tomáš Pjajko – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Jakub Struhař – Dan Zvoníček, Adam Pecha, Matěj Kubiš – Martin Šánek, Petr Macháč, Petr Vlček, hokejově střídali: Honza Sucháček, David Šenkeřík, Dominik Pacík a druhý poločas chytal brankář Tomáš Tkadlec,
FC Rožnov p. Radhoštěm - FC Elseremo Brumov 1 : 2 ( 0 : 1 )
Branky a asistence: 35´ Dan Zvoníček (Kuba Struhař), 45´ Dan Zvoníček (Petr Vlček)
V 16 kole se v rámci KP SŽ odehrálo utkání, které mohlo o lecčems napovědět. My jsme zavítali na velmi horkou půdu do Rožnova. Domácí borci na jaře ještě stejně jako my neztratili ani bod, ale protože něco poztráceli na podzim, tak měli na nás před utkáním 10-ti bodovou ztrátu. Protože my jako jediní, jsme doposud všech 15 zápasů vyhráli. Jestli se to mělo někde změnit, tak jsem trochu tušil, že by to mohlo být právě v Rožnově. Tamní tým je postavený převážně na hráčích ročník 1999 (do zápasu jich proti nám nastoupilo 9) a rovněž nulky mají šikovné. V zápise o utkání měli rožnovští k dispozici 7 hráčů na střídání, zatímco my pouze pět a to ještě jedním z nich byl David Šenkeřík (MŽ), který nakonec do zápasu nezasáhl. Kompletní sestava domácích, proti téměř kompletní sestavě naší (chyběli Tom Mikulčík a Honza Spáčil) slibovaly od počátku dramatický a kvalitní zápas. Což se nakonec i v průběhu zápasu do puntíku naplnilo.
Zápas začal písknutím do píšťalky výborně pískajícího sudího Mičkala a domácí i s podporou silného větru nás přimáčkli na naši polovinu. Jenže my jsme si s kluky v autobuse i pak následně v kabině něco řekli a kluci to pak až na drobné chybičky perfektně splnili. Rožnov si vypracoval několik rohů, jenže kluci a Tom v bráně je bezchybně vyřešili. Nejvíc ouvej nám bylo v době, kdy jsme nechali vystřelit Michala Galuse. Jeho bomba ještě podpořená větrem měla gólové parametry, ale Tomáš v brance předvedl fantastický zákrok a střelu vyrazil nad bránu. Do půlky se pak ještě do dvou šancí dostal hráč s číslem 8 Pavlíček, který ale svoje šance nedal. To už jsme se ale po cca 15 minutách dokázali vymanit z tlaku domácích a i my začali zlobit. A dá se říct, že i přebírat otěže zápasu do našich rukou. Všichni kluci v obraně hráli vynikající zápas, Kuba Struhař na pozici defenzivního štítu hrál jedno z nejlepších utkání a bořil soupeřovy akce v zárodcích. Adam s Danem se taky začali více prosazovat a všichni tři útočníci - Michal, Petr a Martin dokázali podržet míč a zaměstnávat obranu domácích. Výsledkem této hry bylo, že i my se dostali do šancí a kopali jsme asi pět rohů. Ani my z nich neuspěli, ale několikráte to brankou "smrdělo". S blížícím se koncem pak kluci zahráli nádhernou akci po ose Michal - Petr, znovu Michal a z druhé vlny naběhnuvší Dan, který se s míčem prosmýkl až do vápna, kde se tváří v tvář ocitl sám před brankářem. Tuto největší tutovku ale Dan ještě nedal. Vše si vynahradil v poslední minutě první půle. To Kuba odvedl výbornou práci, kdy vybojoval před vápnem domácích míč a posunul jej volnému Danovi. Dan se nerozpakoval a svojí slabší nohou, levačkou, vyslal tvrdou střelu na domácího brankáře. Tady byl asi největší rozdíl. Aniž bych chtěl hanit domácího borce v bráně, tak náš Tomáš si s podobnou střelou poradil, jejich golmán ale ne a my šli v zápase do vedení 1:0. Chvíli na to sudí Mičkal ukončil první dějství tohoto oboustranně kvalitního zápasu.
Ve druhé půlce jsme byli pak již my lepším týmem. Jednak jsme měli v zádech silný vítr, ale hlavně jsme měli na své straně stav utkání. Domácí, kteří do té doby podobně jako my ještě nestřídali, udělali v poločase jednu změnu a pak i další. Ty přišly po 45 minutě. To přímo přede mnou u střídačky společně zabojovali Adam Hruboň a Martin. Získali míč a posunuli jej Péťovi Vlčkovi. No a Peťa jej ještě chytřeji posunul na Dana, který tak šel sám na brankáře domácích. V první půlce vyhrál tento minisouboj brankář, nyní jej vyhrál Dan a zvýšil na 2:0. Joj to bylo radosti ! Po této brance jsme i my začali točit sestavu a hlavně se točily Nulky, aby si dopřáli oddychu. Soupeř tak činil rovněž a najednou se hrálo o něco uvolněněji. Jenže tohle bylo zrádné. Naše pozornost opadávala, ale přesto jsme si vytvořili 4 obrovské tutovky. Jenže 2x Petr Vlček, Dan a Matěj v nich trestuhodně selhali. Navíc jsme měli problém udržet míč v útočné fázi a domácí začali kousat. Vytvořili si dvě obrovské šance pro změnu oni, ale opět nás super podržel svými zákroky Tomáš. Jenže nám varování nestačilo! Běžela 66 minuta a borec domácích se řítil zcela sám na naši bránu. Mára jej pak fauloval a dostal žlutou kartu, ale Mára jenom hasil problém, který vznikl úplně někde jinde. Kopala se proti nám penalta, a i když Tom její směr vystihl a na míč si šáhnul, přesto domácí stav korigovali.
Díky naší neschopnosti proměnit jasné šance za stavu 2:0 a skutečnosti, že jsme nebyli schopni v útoku podržet míč, jsme si zápas ještě docela výrazně zkomplikovali. Musela přijít změna a na plac šel ze střídačky Michal na levého beka a Martin zpět do útoku. Soupeř měl ale už moc málo času na případné vyrovnání. Sudí nastavil jednu minutu a pak k naší veliké radosti tohle náročné utkání ukončil. My měli ruce nad hlavou, domácí borci hlavy svěšené, ale rozhodně se nemuseli za svůj výkon stydět. Byl to prozatím nejsilnější soupeř, se kterým jsme doposud hráli.
Taková výhra pak těší dvojnásob. Kluci zahráli takticky na vysoké úrovni. A když k tomu přidali i bojovnost a fotbalovost, plody se pak dostavily v podobě výhry. Do konce soutěže zbývá odehrát 6 kol, což je 18 bodů. My máme v současné chvíli na druhé Kunovice náskok 12 bodů a hrajeme tři zápasy s týmy ze spodku tabulky (Ratiboř, Luhačovice, Slušovice) je tedy pro všechny asi jasné, že po této výhře obhájíme loňské prvenství starších žáků v KP, které jsme rovněž vybojovali v posledním kole právě výhrou v Rožnově. Letos soutěži jasně dominujeme a jenom neuvěřitelný kolaps, který si ale nedovedu představit, by nás mohl o zlaté medaile a pohár za první místo v dlouhodobé soutěži připravit.
Tomáš Pjajko – Adam Hruboň, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Štěpán Dorňák – Kuba Struhař, Dan Zvoníček, Adam Pecha – Martin Šánek, Petr Vlček, Michal Martinka, hokejově střídali: Matěj Kubiš, Petr Macháč, Honza Sucháček, a do hry nezasáhli brankář Tomáš Tkadlec a David Šenkeřík
Elseremo Brumov - FC Viktoria Otrokovice 5 : 1 ( 4 : 1 )
Branky a asistence: 7´ Martin Šánek (Tomáš Pjajko), 16´ Dan Zvoníček (Petr Vlček), 20´ Dan Zvoníček (Tomáš Mikulčík), 32´ Dan Zvoníček (Petr Vlček), 50´ Petr Vlček
Ve čtvrtém jarním mistrovském zápase jsme doma přivítali otrokovickou Viktorku. Ta na jaře dvakrát vyhrála a poslední zápas doma prohrála se Slavičínem. Je to pro mě takový nevyzpytatelný soupeř. Doma mají bilanci 2 výhry a 5 proher a venku to měli přesně naopak. My jsme jim ale ty dvě venkovní prohry zvedli na číslo 3. Přesto ale Viktorka u nás nezanechala špatný dojem a jelikož je to tým, který podobně jako my, má více nulek, než 99, tak hodnotím jejich herní dojem sympaticky.
Hrálo se opět na UT, protože jednak pršelo v pátek a v sobotu a jednak máme žáci malou možnost se vůbec na trávu dostat. Zřejmě silná a těžká těla kluků by způsobila nevratné škody na hlavním hřišti 
. Ale už jsem si tak nějak zvykl. 
Do tohohle zápasu jsme opět mohli postavit to nejsilnější co máme. Ale pravdou je, že někteří kluci nešli do utkání úplně fit. Na klucích co byli se Slováckem v Londýně, jsem viděl drobnou únavu hlavně z náročné cesty autobusem. A i někteří další měli drobné šrámy a neduhy. Všichni mi ovšem řekli před zápasem, že jsou schopni nastoupit, což bylo pro mě rozhodující. Průběh zápasu mi pak nakonec umožnil, že jsem střídal všechny kluky a všichni se dostali na hřiště a všech 17 hráčů střídalo, včetně všech opor a kapitána Peti Vlčka.
Na první branku jsme si museli počkat do 7 minuty. To Tom z brány vykopl hodně dlouhý výkop, který dopadl až před naši střídačku a Petr Vlček jej ještě drobně posunul Martinovi do brejku. A můžu napsat to samé co minule. Martin tohle řešit umí a proto jsme vedli 1:0. V 16 minutě začal psát svoji střeleckou účtenku v tomhle zápase Dan. I ostatní kluci se dostávali do šancí, ale pouze Dan je řešil s naprostým přehledem a elegancí sobě vlastní. V rozmezí 16 minut se dostal 3 x ve vápně k míči a pokaždé jej krásně poslal za záda otrokovického brankáře. Vždy tomu ale předcházela naše dobrá práce ať už v poli, anebo standardní situace a tak na Danových úspěších mělo podíl vícero hráčů. To tak ale v kolektivním sportu bývá. Soupeři se za stavu 3:0 podařilo snížit po výtečně zvládnuté brejkové situaci a našem propadnutí v obranné činnosti. Toť ale bylo z jejich strany vše.
Druhá půle pokračovala ve stejném duchu. Náš tlak, rotace kluků a hlavně neproměněné šance. No šance. Kdyby to byly šance, ještě bych byl v klidu, ale to co si dovolili zahodit a nedat Honza Spáčil s Michalem (snad se jim v noci spalo dobře 
), tak to snad nejde ani popsat. Kdo viděl, kroutil hlavou jako já, kdo ne, těžko si to dovede představit, ale už se stalo a za stavu 5:1 to taková hrůza zase není. Akorát si kluci mohli vylepšit osobní statistiky. Pak ještě mladý sudí Surovec odpustil proti hostům úplně tutovou penaltu po superjasném faulu na Michala a nevím proč ? Ale taky jsem to moc neřešil. Takže jedinou branku, kterou jsme ve druhé časti dali, byla nakonec individuální akce Petra Vlčka, který obral soupeře před jeho vápnem o míč, nasprintoval do něj a zde se zasekávačkou zbavil posledního obránce a s přehledem obstřelil popáté otrokovického brankáře. Žádné další branky kluci již nedali, ale ani nedopustili žádné komplikace zápasu. I na malé UT se kluci snažili hrát kombinační fotbal a v rámci možností nám to i šlo, ale zde máme rezervy asi největší. Hlavně co se týká přesných jednoduchých přihrávek na spoluhráče, první dotek s míčem, pohyb bez míče a anticipace hry. Tady máme pořád na čem pracovat.
I po čtvrté na jaře si kluci po utkání zakřičeli vítězný bojový pokřik, ale nyní nás čeká soupeř asi nejtěžší. Jedeme v neděli do Rožnova. Já doufám, že v plné síle a opět pro tři body. Tak se necháme překvapit.
Tomáš Pjajko – Jakub Struhař, Zdeněk Kolínek, Marek Filák, Štěpán Dorňák – Dan Zvoníček, Adam Pecha, Michal Martinka – Martin Šánek, Petr Vlček, Honza Spáčil, hokejově střídali: Tomáš Mikulčík, Adam Hruboň, Matěj Kubiš, Honza Sucháček, Petr Macháč, a druhý poločas vystřídal a chytal brankář Tomáš Tkadlec,
